Nový Sparťan Sirota říká, že má čisté svědomí. Hokej je byznys s bílým masem.

Má magisterský titul v oboru byznys, učí se na hudební nástroje a miluje podcasty, třeba o politice. Typický hokejista? Určitě ne. Nový sparťan Jakub Sirota (26) je ve svém sportu vlastně úkaz. Dbal, aby vedle práce na ledě zvládl vzdělání, po návratu ze zámoří v Olomouci rozbalil velké extraligové představení. Posun na zvučnější adresu je v jeho případě logický. „Dostalo se ke mně zvenku, co si mysleli fanoušci, když se o podpisu dozvěděli. Svědomí mám čisté,“

Jakmile Hanáci na jaře zahučeli do baráže, několik prstů se natáhlo jeho směrem. Někteří olomoučtí příznivci měli za to, že po zimním podpisu se Spartou se Jakub Sirota dostatečně nevyhecoval do zbytku sezony. On sám takovou verzi rázně odmítá. „Že bych nějak skrečoval olomouckou misi, to vůbec,“ uvedl, než se rozpovídal o bohaté sadě mimohokejových aktivit.

Kdy jste měl o Spartě jasno?
„První kontakty i s ostatními týmy proběhly vloni v létě, rozhodování pak kolem Vánoc. Přemýšlel jsem nad zahraničím, určitě mě lákalo ho zkusit, ale samozřejmě možnosti až takové nejsou. Podobný význam jako Česko by dávalo asi Švédsko nebo Švýcarsko, ale vím, že u hráčů jako já se tyto země řeší trošku později. Karty už byly rozhozené, Sparta mi dávala smysl.“

Jaká jsou tedy vzájemná očekávání?
„Samozřejmě je máme nastavené, co bych chtěl já a co tým. V Olomouci jsem dostával hodně příležitostí, ve Spartě šanci určitě taky dostanu, o to bych se nebál. Můžu si získat stejnou roli, ale nebude to hned. Zároveň tady člověk může roli rychle ztratit, když nebudou výsledky nebo výkony. S trenéry se zatím poznáváme na lidské úrovni.“