Od startu sezony mají sparťané novou oporu v realizačním týmu. Trenérský štáb rozšířil mentální kouč David Sklenář, který s hráči komunikuje každý týden. „Snažím se klukům vytvářet prostředí, kde podávají nejlepší výkony a stávají se pro tým klíčoví,“ říká bývalý atlet, který za sedm let ve Spojených státech koučoval přes tisíc sportovců a podnikatelů.
Jak ses dostal do Sparty?
Žil jsem ve Spojených státech, kde jsem pracoval s profesionálními sportovci a podnikateli. Po čase jsem si začal říkat, že bych chtěl sedm let zkušeností přenést zpátky do Česka. Do Sparty mě doporučil Michal Břetenář a po několika kolech rozhovorů si nakonec vybrala mě, čehož si moc vážím! Hlavně toho, že mi dala důvěru, i když jsem žil v zahraničí. Udělám všechno proto, aby se kluci cítili skvěle. Na ledě i mimo něj.
Vzal jsi Spartu i kvůli tomu, že je více na očích?
Určitě, jasně! Už jen tím, že se neustále mluví o osmnácti letech bez titulu. Kolikrát se říkalo, že „tohle je ta sezona“. Všechno vypadalo slibně. A nic. Takhle se vytváří silné negativní přesvědčení i u hráčů. Ti se ale musí dostat do stavu, jako by v této pozici byli poprvé a žádných osmnáct let čekání neexistovalo. Musím jim s tím pomoci, aby necítili tak velký tlak.
Kdy jsi měl první kontakt s hráči?
V létě jsem byl na soustředění, abych se klukům představil a vysvětlil jim, proč je mentální stránka důležitá a jak funguje. Pak jsme začali s individuálními sezeními s těmi, kteří chtěli začít hned. Od té doby si voláme každý týden. V září jsem se musel ještě vrátit do Ameriky, takže jsme pracovali na volnější bázi podle potřeby jednotlivých hráčů. Teď už jsem ale stabilně v Česku a začali jsme pracovat intenzivněji. Obrat k lepšímu je vidět, kluci se zvedají!
Jak vypadá práce s našimi hokejisty?
Pracujeme převážně jeden na jednoho, díky čemuž se můžeme dostat do hloubky a ovlivnit hráče tak, aby podával optimální výkon. Používáme především moji metodu mentálního přeprogramování, kdy měníme jejich limitující přesvědčení a odemykáme nevyužitý potenciál. Sezona nezačala ideálně, ale kluci to chtějí změnit. Makáme na tom.
Patří k tomu i práce s hráči, jejichž role je třeba menší, ale stejně důležitá?
Každý hráč má svou roli. Je důležité ji přijmout a vlastnit ji. Tým musí být jeden organismus, který si pomáhá. Každý je stejně důležitý, ať hraje v jakékoliv lajně. Všichni máme jeden cíl! Snažím se klukům vytvářet prostředí, ve kterém podávají nejlepší výkony a stávají se pro tým klíčovými.
