Čeština zachraňuje Slovince. Český brankář Lukáš Horák nastínil svůj pozoruhodný příběh.
V Egyptě teď chytá bronz, ve Skandinávii před pár dny vychytal záchranu. Český brankář Lukáš Horák vypointoval svůj pozoruhodný příběh. Stal se senzačním hrdinou Slovinska, z pozice jedničky udržel tamní reprezentaci v elitní divizi mistrovství světa.
„Pro slovinský hokej je to něco velkého,“ zářil. „Ale těžko říct, jestli šlo o vrchol mojí kariéry. Když se dostanu i za rok na šampionát ve Švýcarsku, máme ve skupině Česko… Což by bylo o to hezčí.“
Už teď, navzdory sedmi porážkám z osmi zápasů, se ocitl v pohádce. Vždyť dřív nastupoval za Bílinu či Most, a ačkoli se jako dvojka podílel na historickém titulu Litvínova, nevypadalo to na díru do světa. Až odchod do ciziny způsobil v jeho životě veletoč.
Gólman mistrovské Lublaně před šampionátem získal slovinské občanství, pak statečně čelil hvězdám Kanady či Švédska, nakonec svým výkonem zmrazil Francouze a odvezl si i dvě individuální ocenění. Plus ledničku plnou energeťáků.
„Dostal jsem hodinky za nejlepšího hráče zápasu se Švédskem, to je největší památka. A na konci turnaje mě vyhlásili mezi třemi nejlepšími hráči našeho týmu,“ prozradil Horák. „Pošlou mi malou lednici, kde je moje jméno, fotka, číslo a je plná energetických drinků. Mám je na celý rok zdarma, každý měsíc mi přijde plato.“
Největší odměnou jsou zážitky a sportovní úspěch, což záchrana bezesporu je. „Snad dvacet let se nestalo, aby se Slovinsko v nejvyšší divizi udrželo. Vždycky postoupilo a hned spadlo,“ nadchlo jednatřicetiletého gólmana, že pomohl zastavit jojo efekt. „Všechny sportovní noviny o tom psaly. I v Záhřebu na nás při příletu čekala kamera. Kdybychom se vraceli do Lublaně a ne do Chorvatska, věřím, že i fanoušci by nás vítali.“
Také od těch českých dostával zpětnou vazbu. Psala mu rodina, bývalí trenéři a spoluhráči, kamarádi i příznivci. „Hned po prvním zápase s Kanadou jsem měl asi 150 zpráv. Že to byl super zápas, že musí být hustý hrát proti Kanadě na mistrovství světa.“
Ze 44 střel pustil jen čtyři, javorové listy vyhrály 4:0, tři góly daly v přesilovkách. „Při hře pět na pět jsme prohráli jen 0:1, to je dobrý!“ smál se Horák. „Bylo znát, že jsou od nás odskočení, ale ustáli jsme to stejně jako proti Švédům. Hrát proti nejlepším hokejistům světa bylo neskutečné.“
Jeden z nich, druhý nejproduktivnější muž letošní NHL Nathan MacKinnon z Colorada, ho vyškolil střelou z úhlu. „Nečekal jsem, že by to zkoušel takhle z rohu. Myslel jsem, že když hrají proti nám, budou v klidu, puk jen zaveze a rozehraje. No, nachytal mě. Až přijedu domů z dovolené, najdu si záznam a na celý zápas se podívám znovu.“
Z hokejových celebrit sice Slovinci neomdlévali, ale jistý zákaz dostali. „Nesměli jsme se fotit s kanadskými hvězdami, abychom nevypadali jako fanoušci,“ zubil se Horák; dodrželi to prý všichni.
Jen střetnutí s Finskem slovinskému týmu nevyšlo, při výprasku 1:9 začínal Horák na střídačce. „Deset let jsem v cizině jednička a nepamatuju, kdy jsem naposledy šel do zápasu jako dvojka. Byl jsem studený, neprotažený, nerozehřátý, ještě proti Finsku. Do konce utkání jsem nevěděl, kde jsem,“ popisoval krušné momenty rodák z Podkrušnohoří.
Hned v další bitvě ho Švédi rozehřáli okamžitě, zasypali ho kulometnou palbou, vyslali na něj 60 ran! A naturalizovaný Slovinec jich při porážce 0:4 zneškodnil 56. „Cítil jsem se, jako kdybych byl zavřený na dvě hodiny v sauně!“ zapotil se. „Měli taky hvězdný tým, byl zážitek jak blázen si proti nim zahrát a ještě dejme tomu obstát. Po prohře bývám naštvaný, teď jsem to bral jako úspěch.“
