Kantner po životní sezoně slavil finský titul, mluví o proražení v reprezentaci a nové smlouvě.
Kantner po životní sezoně slavil finský titul, mluví o proražení v reprezentaci a nové smlouvě.
Na rozhovor dorazil na horském kole, objednal si nealkoholické pivo a když polkl první doušek, s lehkým úsměvem pravil: „Naštěstí už jsem doma v Plzni. Oslav bylo fakt hodně…“ Hokejový útočník Matyáš Kantner má za sebou báječnou sezonu pozlacenou finským titulem.
Kalpa Kuopio ve finále přetlačila 4:2 na zápasy SaiPu Lappenranta, klub v nejvyšší soutěži triumfoval poprvé v historii. A šestadvacetiletý Kantner ročník vyšperkoval bilancí 53 bodů v základní části (30 + 23), v play off přidal plzeňský odchovanec další čtyři trefy a sedm asistencí.
To už věděl, že v létě ho po necelých třech sezonách čeká stěhování od Finského zálivu více na sever, v příští sezoně oblékne barvy Kärpätu Oulu.
Takže, jak slaví Finové?
Ono se to zase od nás tolik neliší. Je u toho spousta alkoholu, probdělé noci, putování s pohárem od baru do baru. K tomu tedy i sauna, to je jiné. Několik dnů jsme začínali v nějaké privátní, měli připravené jídlo, pití, pohár stál u kamen.
A místo zelené čistá vodka?
Tvrdé panákování naštěstí zase tolik neprobíhalo, popíjeli jsme zdejší lékořicový likér Salmiakki. Vodka by mě úplně zničila. (úsměv)
Pro město s bezmála 130 tisíci obyvatel musel být váš historický úspěch velká událost.
Bylo to super, všichni žili hokejem. A jak se v play off postupovalo dál a dál, atmosféra sílila. Lidi nám věřili, neskutečně podporovali. V oknech visely dresy, na tenhle úspěch se čekalo strašně dlouho. Vlastně sto let existence klubu, i když celou dobu nehrál nejvyšší soutěž. Nejvíc to bylo poznat právě při oslavách. Lidé nám víc děkovali za to, co jsme dokázali, než gratulovali. Dávali najevo, jak nám jsou vděční. Ono v Kuopiu zase není tolik co dělat, vlastně hlavně běhat na běžkách nebo bruslit.
Jak dlouho jste oslavy táhli?
Osm dní. Nejprve akce s fanoušky na náměstí, další dny v Kuopiu, pak nás klubové vedení vzalo na pár dnů do Španělska. Každý den se slavilo. Teď už jsem naštěstí doma a cítím se lépe. (úsměv)
Kdy jste začal věřit ve zlato? Když jste v sedmém čtvrtfinále přetlačili Ässät Pori?
Před sezonou spousta lidí mluvila o tom, že tým zůstal pohromadě a ještě dokázal posílit, že je zkušenější. Já to od začátku bral tak, ať hlavně dobře rozjedeme sezonu, ať se daří individuálně i týmově. Někdy v lednu jsme měli krizi, pět porážek v řadě. To jsem si říkal, ať aspoň uplácáme čtvrtfinále. Ale pak přišla naopak dlouhá série výher a asi v tu chvíli mě poprvé napadlo, že vlastně v soutěži není moc lepších týmů okolo nás. Kteří mají vyrovnané a produktivní lajny, výborného gólmana. Měl jsem strach pouze z Lukko Rauma.
Ti vyhráli základní část.
A v mých očích byli nejsilnější. Jenže v semifinále vypadli se SaiPou. Pro nás
Kteří mají vyrovnané a produktivní lajny, výborného gólmana. Měl jsem strach pouze z Lukko Rauma.
Ti vyhráli základní část.
A v mých očích byli nejsilnější. Jenže v semifinále vypadli se SaiPou. Pro nás byla ta čtvrtfinálová série s Pori ohromně těžká, výborně se proti nám připravili a hráli fakt skvěle. Dokázali eliminovat naše silné stránky. Jak jsme přes ně dokázali přejít, už jsem cítil, že jsme asi největší favorité na titul. Zdolali jsme Ilves a pak zvládli i finále.
