POHLED: Mírnější trestání faulů? Cesta do pekel! Hrozí, že se šampionát zvrhne

Pakliže si organizátoři přejí, aby hokejové mistrovství světa ve Švédsku a Dánsku ztrácelo glanc a aby na něm případně vypukla pořádná divočina, nechť i nadále nechají rozhodčí pískat stejně blahovolně jako dosud.

Vůbec nechápu, proč se na akci, která má přitažlivou show bavit diváky a díky tomu vydělávat peníze, ustupuje od důsledného dohledu nad dodržováním pravidel.

Vážně chceme spíš než pohledné kombinace a nápadité kličky mistrů řemesla raději sledovat, jak se po nich podprůměrní jedinci beztrestně sápou a brzdí je zákroky, které jsou – třeba jenom těsně – za hranicemi pravidel?

Méně přísný přístup sudích, který podle zpráv ze severu posvětilo vedení turnaje, dává výhodu pomalejším a méně zručným bouračům, nikoliv kumštýřům, kteří především lákají fanoušky na stadiony a k televizním obrazovkám.

Zásadně nesouhlasím s často omílaným názorem, že by příliš časté vylučování proměnilo hokej v balet nebo tříštilo plynulost zápasů. Hráči vesměs nejsou úplní tupouni. Rychle poznají, co jim projde a co ne. V rámci možností se přizpůsobí, aby soupeři zbytečně nenabízeli přesilovky. A když ne, ať si technicky či kondičně horší mužstva klidně trpí v oslabení třeba pětkrát za třetinu. Jejich problém.

Nebezpečná šedá zóna

V nedělní partii Česko – Norsko zůstaly bez sankcí některé nenápadné špinavosti i zásadnější střety jako Solbergovy údery do Sedlákovy a Ticháčkovy hlavy.

„Rozhodčí nastavili volnější metr a zdálo se mi, že hodně zákroků procházelo. Norové řezali hlavně kluky z prvních lajn. Ti to skvěle ustáli, klobouk dolů,“ naznačil útočník Jakub Flek, kam vede benevolentní řízení zápasů.

„My jsme tvořili, oni bořili a bránili,“ konstatoval kouč Radim Rulík. „Tak nerozumím tomu, proč byl poměr vyloučených vyrovnaný po třech. Kdyby ty fauly Norové nedělali, tak fajn, jenže já je viděl. Třeba na Sedláka jednoznačně.“

Nejde mi teď o náklonnost vůči národnímu týmu, nýbrž spíš o princip. Bez smysluplného řádu by se například provoz na silnicích proměnil v bohapustou džungli. Totéž platí v podstatě pro celé lidstvo. Kdo poruší zákon, jednoduše musí čelit následkům.

Ani ve sportovních bitvách na ledě nejde spravedlnost ohýbat a posouvat hranici faulů podle okamžitého uvážení.

I takzvaný malý háček je přestupkem popsaným jako hákování a basta! V opačném případě tyhle „prkotiny“ zamořují jinak krásnou hru. Vytváření jakési šedé zóny bere hráčům jistotu, jitří emoce, vyzývá k zuřivému oplácení a hrubým potyčkám.

Hvězdy zaslouží ochranu

Pouštěním protiprávních hitů pak pánové v pruhovaných dresech vytvářejí zavádějící precedenty a udávají trend, který ohrožuje zdraví nejšikovnějších jedinců. Riskují, že se špatně odvedenou prací podepíšou pod vážnější zranění Pastrňáka, MacKinnona, Fialy nebo Forsberga.

Opravdu si šampionát může dovolit ztrátu borců z NHL, jejichž přítomnost turnaj zdobí? Oni jsou zvyklí na určitý standard. Na vrcholné světové akci pak očekávají patřičné podmínky pro práci a náležitou úroveň při vedení utkání.

Jasně, ani v zámoří se posuzování zákroků neobejde bez výrazných přehmatů. Nicméně od výluky v sezoně 2004/05 je nastavené tak, aby co nejvíc pomáhalo formovat hokej jako tvrdou, jiskřivou útočnou podívanou. Aby ho zbavovalo drobných přestupků i zákeřností.

To dává smysl, ne? Obvykle přece obecenstvo v arénách bouřlivě nejásá po svižné sekeře nebo řízném úderu loktem do spánku.

Četné stížnosti na bídné výkony rozhodčích už bohužel k šampionátům patří. Nad některými verdikty žasnou laici i odborníci. Opakovaně alibisticky posílají „ven“ viníka přestupku i oběť za simulování. Slováky v pondělí tak trochu zařízli v závěru nájezdů.

Jejich kiksy i jistou aroganci v minulosti kritizoval rovněž Rulíkův předchůdce Jalonen. Řadě verdiktů se mnohdy diví zejména Kanaďané a Američané.

Pokud ovšem jejich šéfové vyloženě nabádají k vyšší toleranci vůči faulům, ocitá se hokejová slavnost na cestě do pekel.